Kousek tebe pod kůží

Prompt

Ještě si pamatuju, jak voněl náš byt, jak krásné to bylo vedle tebe být. Jak jsem se k tobě v noci přitulila, a na chvíli věřila, že jsem šťastná byla. Pět let jsem měla svůj svět v tvých dlaních, své nejhezčí chvíle i strachy z ranních svítání. A nikdy mě nenapadlo, že přijde ten den, kdy budu své věci odnášet a opouštět náš sen. [Pre-Chorus] Já nechtěla odejít, chtěla jsem zůstat, chtěla jsem do tvého objetí znovu dorůstat. Ale jak zachránit něco, co držíš sama, když vedle tebe stojíš a přesto jsi opuštěná? [Chorus] Zůstal mi kousek tebe pod kůží, vzpomínka na ruce, co mě kdysi držely. Zůstalo všechno, co jsme chtěli mít, jen já už nevím, jak bez tebe žít. A kdyby ses zeptal, jestli tě mám ráda, řekla bych pravdu, i kdyby mě zradila. Pořád tě miluju, i když už nejsme my, a každou noc mě budí naše nesplněné sny. [Verse 2] Někdy si prohlížím naše fotografie, a každá mi připomíná, co ve mně pořád žije. Tam se ještě směješ a já se držím tě, a vůbec netušíme, co čeká nás ve světě. Chybí mi maličkosti, co nikdo nevidí, tvůj hlas, tvoje blízkost, i chvíle bez lidí. To obyčejné ráno, když jsi vedle mě spal, a já si přála, aby ten okamžik nekončil dál. [Pre-Chorus] A nejvíc bolí, že tě nemám za co nenávidět, že v tobě pořád vidím člověka, kterého chci vidět. Neumím vymazat to dobré, co jsme měli, jen nevím, proč jsme se od sebe tolik vzdálili. [Chorus] Zůstal mi kousek tebe pod kůží, vzpomínka na ruce, co mě kdysi držely. Zůstalo všechno, co jsme chtěli mít, jen já už nevím, jak bez tebe žít. A kdyby ses zeptal, jestli tě mám ráda, řekla bych pravdu, i kdyby mě zradila. Pořád tě miluju, i když už nejsme my, a každou noc mě budí naše nesplněné sny. [Bridge – tiše, zlomeně] Víš, kolikrát jsem doufala, že mě zastavíš? Že se mi podíváš do očí a všechno napravíš? Že řekneš: „Nechoď, já nechci tě ztratit, pojď, zkusíme znovu to, co se dá zachránit.“ Možná jsi nevěděl, co všechno ve mně umírá, když holka, která tě miluje, své věci zavírá. A možná už nikdy nezjistíš, jak moc to bolelo, když odešlo moje tělo, ale srdce tam zůstalo. [Final Chorus – silně, s pláčem v hlase] Zůstal mi kousek tebe pod kůží, a žádný nový den tu bolest nezruší. Já chtěla s tebou zestárnout a držet tě za ruku, ne učit se žít bez tebe, bez tvého doteku. A jestli jednou zjistíš, že ti něco schází, že nikdo tě tak dobře nezná a neprovází, možná si vzpomeneš na lásku, co tu stála, na holku, která tě i přes bolest milovala. [Outro – jen klavír] Pět let… a tolik plánů. Já odešla… Ale kousek mě ještě pořád zůstává u tebe.